Reportáž psaná na Polárce

Tak na tudlectu plavbu sem se domluvil s Rudou Krautschneiderem, což je určitě nejzaslouženější a nejšílenější českej mořeplavec, začátkem léta jen tak mimochodem . Očekával sem, že to vyšumí a nechal věci volnej průběh. Plánování cesty probíhalo asi tak, že Ruda se podrbal ve fousech a pravil, že má loď kdesi v Kanadě, tak tam pro ní doletí a připluje nám naproti na Kanáry. Onomu přeplutí Atlantiku nevěnoval skutečně ani o slovo víc a nejinak tomu bylo ani na těch Kanárech o půl roku pozdějc. Ruda je totiž živočich, kterej na železnej lodi, co si spíchnul někde doma na zahradě obeplul svět a nejrači má Gronsko, mis Horn, Falklandy, Krozety a další šílený lokality v oblastech polárních, kam pochopitelně nikdo nejezdí. Zájemcům o jeho knížky z těhdle cest můžu nějakou poslat. Bůhví, proč mi tuhle a další plavby nabízel, určitě nešlo o prachy, protože sme mu skoro žádný nedali. Nejspíš si myslel, že sem stejnej cvok jako von a líbil se mu můj podmořskej film, jenomže to se teda mýlí. Mně je totiž vod malička blbě na kolotoči a v autobuse, takže sem pro jistotu obé už 30 let nezkoušel, ale rozhodně bych nemoh čumět měsíce a roky do vody a furt s sebou mlátit ze strany na stranu. Na oceánu sou totiž i v úplným bezvětří aspoň metrový tzv. mrtvý vlny a dmutí, což většinu lidí nutí nepřetržitě blít. Rudovo kumpán Sorel, co s ním jel kolem světa, blil dva a půl roku. Pak si na to zvyknul. Né ale na to houpání, ale na to blití, takže po příjezdu začal chlastat, aby měl žaludek  inspiraci. Rudovi je kolem šedesátky, je náramně zachovalej a nepřetržitě plodí děti fšude, kudy pluje. Pár i úplně mrňavejch má nelogicky i v Čechách, ačkoliv moře nemáme. Moc se mu pochopitelně zamlouvaji Eskymáci s jejich půjčováním manželek, takže sem přesvědčenej, že za jejich zvyšujícími se stavy nestojí OSN, ale Ruda. Sem sice na lodi vosum měsíců v roce, ale povětšinou v Hrvatsku a to je rybník - přesto sem se ale nepoblil ani jednou, dílem proto, že když se plulo, tak se nežralo. Pak sme se pár měsíců neviděli, a jednoho letního dne sem zrovna lovil potápníky na Vrulje, když mi zazvonil telefon a Ruda lakonicky pravil, že zrovna vyplouvá z Labradoru na ty Kanáry, ale lepčí by byly Azory - to sem ale odmít, protože tam blbě lítaj letadla. Asi za 14 dní zase  telefonoval z Azorů, že se tam porozhlídne a popluje teda na Kanáry. To už bylo vážný, takže sem zavolal osmi kámošům (jeden z nich den před odletem přejel pod vlivem policajta -tak nejel), vobjednal letenky a kolem 20. října sme na Ruzyni vlezli do stupidního Fischerova zadluženýho letadla a s pocitem slepice v těsnej kleci  se samozřejmým několikahodinovým zpožděním, bez nějž Fischer asi ani nelítá, vystartovali na oblíbený místa Holywoodskejch hvězd a prezidenta Vendy. Bylo to ve dvě v noci, fšem se po probdělej noci houpal žaludek, když se nás pan senátor pokusil nakrmit coby jediným jídlem po dobu šestihodinovýho letu smradlavýma párkama. Kdyby je dali vořechům Dagmar Havlový, co s nima letěla tamtéž vo tejden pozdějc (zpráva z tisku), buď by okamžitě zdechli, nebo je pokousali.  Ani v Lesothu (nejchudší země světa) či Ádzerbajdžánu ( tam to má rád Viki) by si tohle nikdo nedovolil. Je to naposled, co sem s touhle partou letěl, maximálně v penálu. Fšechny zůčastněný, s výjimkou Jardy Fouse, kterej je zasloužilej mořeplavec a na Polárce mockrát jel, sem posádku intenzivně připravoval na sparťanský prostředí vhodný pro houmelesáky a docela se trefil. Přejeli sme ostrov Gran Canaria z Las Palmas taxíkama (jen já propašoval do letadla kolem 70 ti kilo zavazadel) a jali se hledat Polárku v okolí Argineguin, nebo jak se to tam menovalo. Naštěstí tahle neprůstřelná loď nejde přehlídnout  a nic podobnýho se v těhdle končinách neplaví. Opláštění , trýzněný ledofcema a šutrama, co se nechtěly uhnout, vypadá jak ze sudů vod asfaltu a celý je to natřený červenohnědou základovkou. Na druhou stranu upoutá neobyčejnej důraz na pevnost , účelnost a praktičnost, takže kdybych už holt musel, jel bych kolem světa rači na tomhle, než na navoněnejch laminátovejch šlupkách, co jich fšude kotví miliony. Záchod sme používali zásadně ten z bidetem. Probíhá to asi takhle: 1/ skok do vody 2/ umístění svýho tělesa proti vlnám 3/ natlakování se 4/ vypuzení tělesa 5/ rychlej úprk proti vlnám, aby vás těleso nedohnalo 6/ omytí otvoru 7/ z posledních sil se vydrápání po pneumatice na palubu. Vy, kdož se chystáte někam na plavbu, klidně si to opište. Sdružuje to v sobě řadu činností, který jinak člověka zdržujou od válení celej den. Vůbec je úžasný dozvídat se po přístavech příběhy lidí, co tam kotví taky už několik let a čekaji na bůhvíco. Nejčastějc na prachy na další cestu - třeba jen proplutí Panamskýho průplavu příde na 50 tisíc, nebo posádku. Stovky lodí schání kohokoliv, kdo by byl ochotnej a schopnej na moři strávit pár let. O tom sem neměl ani potuchy. Jedním z nich byl i náš soused na kotvě v Arginegin (úvazy se musí platit) Vašek Dub s pani Martou, kterej ač celej život řiditel , prodal co mněl, koupil a dostavěl loď s odůvodněním, že pozdějc by to už nemusel stihnout. Na Kanárech kotvil asi 7 měsíců a cestou tam se dvakrát málem utopili. Rozjebalo se jim fšechno co mohlo a davy přátel , co mněly přijet se pochopitelně nekonaly. Takže tam sbíraji odvahu a síly na přeplavbu do Karibiku a tajně doufaji, že najdou eště někoho, kdo jim v tom helfne. Přihlásili se jim hned dva největší opilci z naší party a marně sem Václava upozorňoval na to, že řeknou pravdu jen když se spletou...... jeho přání bylo silnější než argumenty. Nakonec pochopitelně nejeli a zrovna mi eště fčera volal ,jestli nevím, kde sou. Sou to hodně drsný a pro nás suchozemce nepochopitelný příběhy. Zvlášť dojímavý byly postavičky osamělejch mořeplavců, co vypluli před mnoha lety po rozpadu rodiny jen se psem a ten pes pochopitelně nemá tu životnost co člověk..... Ale k věci. Každej sme si na lodi našli svojí díru, velmi podobnou kotci v králíkárně , tam naházeli svůj skromnej majetek a mezi něj umístili svý těleso, zmítající se v rytmu vln. Já nadstandardně vyfasoval kapitánskej stolek na počítače a různý chytrý mašinky. Eště na Ruzyni ( né v tej base , ale duty free) sme zakoupili se Standoušem tři flašky žaludeční kořalky, kterou Ruda hned první den vykropil s Čilanama, který ve dvě v noci přitáh z nějaký přístavní krčmy. Protože sem neskrýval nasrání, vykšeftoval pak někde bílej rum takovej průraznosti, že sme ho používali jen k dezinfekci či do nápojů 1:10.  Navezli a nakoupili sme tuny žrádla, na který stejně nebyla chuť a maso žral jen Ruda s trosečníkem Řáholcem ,( z níže publikovaných fotek poznáte ihned proč sem mu dal to méno - navíc byl z Jičína) kterýho odchytnul někde v Kanadě a asi na Polárce už umře. Jináč hodnej hošan, ale na otázky , co bude dělat zejtra , nedokázal odpovědět, neboť nenašel sebemenší důvod se tím zabejvat už dneska.  Takže první dva dny sme strávili na kotvě ve velkejch obavách jestli se neutrhnem ve velkejch vlnách a v nastálým volnu teda vyrazili do Maspalomas, což je světoznámý, neobyčejně vohavný letovisko, kde se válej v černým bahně pod červenýma deštníkama tuny lidí a na některejch ani nejni poznat, že je to sere. Moře neprůhledný jemným fšudypřítomným černým pískem naštěstí nikoho nelákalo ke koupání, tak sme i v tom pozdním čase mohli na suchu pozorovat skupinky nudystů a buzerantů, jakož i několik desítek tisíc standardních tůristů. Hned za pláží je obklopena hotely místní poušť, která na prospektech vypadá tak opravdově.... Podle mě jí navezli. Několikrát sme se během plavby kolem asi čtyř hlavních kanárských ostrovů ptali navzájem, kdeže fotí ty úžasný reklamní snímky, protože naprostá většina Kanárskejch ostrovů vypadá jak skládka popílku u Chvaletic těsně před rekultivací. Najít zátoku s koupáním , zakotvit v ní a dát si voraz je naprosto sci-fi a trvám na tom, že chorvatský ostrovy sou naprosto nejkrásnější na světě. Tu a tam se v tej černej hmotě pod taktovkou šílenýho projektanta vyhouplo město pro 30 tisíc turistů a buldozery vymodelovaly fšecko potřebný - postavila se kilometrová zeď pro marinu, dovez písek na pláž, ty paneláky taky možná vozí celý. Na druhou stranu je to pod vodou vo poznání zajímavější ( taky s námi asi hodinu jelo stádo několika stovek delfínů a dali se téměř pohladit) a města jako Santa Cruz na Tenerife , ale i Las Palmas na Gran Canarii sou docela pěkný a neuvěřitelně levný. Nakoupil sem tam i spoustu potápěčskýho wercajku za půlku, než ho maji v Praze. Foukal silnej vítr od Afriky - až sedum Bufortů , tak nám zaplaťpánbu prdlo lano na kosatce a museli sme se rádi vrátit do přístavu na Fuerteventuře, kde za jednu noc pochytali policajti na moři 5 plavidel s Marokáncema (na těch loďkách jedou v 5ti metrovejch vlnách stovky kilometrů) a vodtáhli je do přístavu kousek od nás. Odtud putovali hned do šatlavy, protože si vezli vždycky do začátku nějaký drogy. S těma to vůbec nejni prdel a v každým přístavu stojí spousta zabavenejch a vyrabovanejch  lodí, co na nich něco našli. Nás u prostřed noci ve třímetrovejch vlnách dojela velká policajtská loď a už sem to viděl na drogovou prohlídku, ale jen nás odklonili z trasy, neboť sme vjeli do nějakejch manévrů či co. Do makačky na lodi sem se kor moc nezapojoval, protože Ruda s Řáholcem a Jardou Fousem, kterej je nejlepčí parťák kamkolif, to zvládali. Mám toho za ten rok dost a bylo dost jinejch kandidátů, který se v delíriu maskovali kdesi v dírách po lodi. Fakt je ale přes fšecko  utrpení v blbým počasí to, že pak když  valíte v plnejch plachtách 8 uzlů pod hvězdama a kolem lodi se rozstřikujou zlatý vodotrysky ze svítících bakterií, je to lepčí než ty zábavy chudejch jako např. sex. Ruda by asi řek, že se to vzájemně nevylučuje. Na Tenerife sme eště před příchodem strážců, který až nahoru nepouštěji zdolali skoro 4000 m vysokou nejvyšší horu Španělska - Piko de Tejde a následující dny chodili, jak s hemerojdama. Krušnej byl obzvlášť  sestup v lávovým poli a následnejch nekončících 8 kiláků po asfaltu do nejbližší vesnice. Na samým vrcholu mi zamrzla kamera, ale dědka Hláska sem eště stihnul natočit. Standouš zkolaboval kdesi na trase, cestou dolu se ale zázračně zberchal, když už sem mu vyhlížel pjekný místo s výhledem .Ta sopka vypadá jak když bouchla fčera a mám eště připálenou památku na ruce jak sem zkoumal, jestli syrnej výdech topí nebo ne. Poslední tři dny sme se už jen potápěli, poprvé nás vezli asi 50 km k majáku na údajně nejlepčí lokalitu na Kanárech, je tam národní park a hodně obydlenej ríf asi do třiceti metrů, plnej jeskyněk a převisů. Z ryb co znám a nejsme na ně zvyklej sem poznal barakudy, murény a lulanku nebo jak se ty trumpety menujou. Hezká lokalita byla ale znevážena idiotskýma průvodcema, co na nás furt trobili, jakmile sme popojeli tři metry v 15 ti metrech hloubky. Navíc sme na tom byli potépěčsky i s vybavením o poznání líp než oni a zbytečně prudili. Navíc se standardní dvanáctkou co fšude dávaj za dvacet minut někdo neměl vzduch, tak se mazalo zpátky. Další ponor byl na 128 metrů dlouhý lodi kus od přístavu v Las Palmas ( asi ve 30ti metrech) a tam to byla zase s průvodcema neobyčejná pohoda. S jedním z nich sem prolez fšecky čtyři patra lodi až do sklepa a mám to slušně natočený. Kromně pár barakud  život skoro žádnej. Teda míň obvyklej.  Dalo by se takhle psát eště dlouho, ale už mně to nebaví, tak přimáznu pár fotiček pro dokreslení atmosféry a doberem to nějakej vlahej večír při pifku na Manjaně.

....tak to sem já na Polárce, za zády Las Palmas, před přídí celej svět. Standouš a Ruda....

...posádka se rychle zkamarádila a vytvořila zájmové dvojice. Že sou čistě mužský posádky buzerantský, to sou vejmysly chorvatských úředníků. Já byl do prdele lichej.

...tak tohle sou prej nejkrasnější pláže na kanárech v Las Palmas a Maspalomas...Zlatý Chorvatsko

Klucí čilský na mejdanu s Jardou a Rudou a Řáholec s dědkem Hláskem ...

Polárka v akci a na Tenerife

.....ztraceni f poušti..... Eště že sou kolem půjčovny báboviček!!.

Dědek Hlásek se od místních fakýrů naučil pomocí pískání a magických pohybů rukama probudit kobru.....              Ježíš na úpatí sopky Tejde - "Ahoj klucí"

Na těhdle loďkách uplavou Marokánci stofky kilometrů v 5-ti metrovejch vlnách. Žrádlo je i v turistickejch centrech levnější než u nás, tak co by sme si nedali -Santa Cruz

Podle barvy a struktury jde na sopce krásně odlišit jednotlivý erupce. Mnohatunový kameny lítaly i několik kiláků daleko

. ....a tady eště ňáký potvory z potápění u majáku..